Login:
Heslo:
 
Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Hic Sunt Dracones - Petr Procházka
Hledat
Navigace: Hic Sunt Dracones > Ukázky > Firfix - ukázka

Firfix - ukázka

Kapitola třicátá sedmá

o dobytí věže a o zlomených kopích

 

Balvan z Hory tasil meč a do vřavy panující kolem vykřikl:

„Stůjte! Všichni na svá místa! Připravte se na protiútok!“

Jeho hlas však zanikl v dupotu nesčetných nohou a v hučení plamene, který olizoval vršek cimbuří. Od ostří Balvanovy zbraně se odrazil sluneční paprsek a udeřil draka do očí. Ještěr ještě jednou pořádně zabral křídly a pak usedl na hradby nedaleko od místa, kde stál opuštěný rytíř.  Natočil hlavu na stranu, takže Balvan zřetelně uviděl svůj odraz v zornici dračího oka. Vteřina, po kterou ho pozorovalo, se mu zdála nekonečně dlouhá. Potom drak zaklonil hlavu a z hrdla mu vyšel řev, při němž v oknech kolem popraskaly skleněné tabulky. Na hradbách i na nádvoří všichni strnuli a když řev ustal, rozhostilo se hrobové ticho; jen odkudsi se ozval postrašený dětský pláč. Rytíř stojící pár metrů od ještěra podklesl v kolenou, zhroutil se k zemi a  než se nadál, kutálel se z hradeb dolů, až mu od skřípějícího brnění odletovaly jiskry.

Jakmile přistál na nádvoří Karolíně a Rozdrbíně u nohou, panika vypukla nanovo. Firfix sedící na vrcholu hradeb se o Balvana přestal zajímat a rozhlédl se pátravě po okolí. Najednou se ze zamřížovaného okénka na vrcholu věže ozvalo volání. Firfix se zakolébal na zadních, aby neztratil rovnováhu, a zvědavě natáhl krk. Mezi mřížemi se objevil kus látky a vzápětí se  zatřepetal ve větru. Firfix přimhouřil oči, aby lépe zaostřil a na vlající látce spatřil neumělý obrázek hada stočeného do kruhu, hada, který si hryže vlastní ocas.

„Jakube!“ zavýskl vesele a vzlétl.

Kámen uvolněný pod jeho vahou spadl z hradeb na nádvoří a rozpadl se na kusy. Drak si nevšímal ruchu, který to vyvolalo pod ním, a zamířil k věži. Po spirále vystoupal až ke špici a cestou se snažil nahlédnut mříží okénka dovnitř.

„Firfixi, pomoz mi, sám se ven nedostanu!“ ozvalo se a drak na okamžik uviděl Jakuba.

„Už letím, odstup od mříží!“ zavolal a vzápětí vší silou zaútočil na horní část masivní obranné věže.

Ze zdi se vydrolilo několik drobnějších kamenů, ale jinak věž i mříž odolaly.

„Pal!“ ozvalo se zespoda a k drakovi dolétlo několik zatím nazdařbůh vystřelených šípů.

Rytíř Balvan nelenil a za pár chvil zformoval jakous takous obranu z lukostřelců, kteří se nestačili včas poschovávat. Firfix jim ale nevěnoval příliš pozornosti a znovu zaútočil na věž. Tentokrát se mu podařilo zachytit se předními tlapami pevně mříží a na okamžik zůstal na zdi viset. Pak se zadníma vší silou zapřel o kameny pod sebou a prudce trhl.


 

Mříž zadrnčela a praskla a drak se pozpátku odporoučel na nádvoří mezi překvapené Balvanovy vojáky. Než se vzpamatovali, překulil se jako kočka na všechny čtyři, nahrbil hřbet a výhružně zasyčel. Kousek od něj se k hradební zdi vyděšeně tiskla Karolína. Firfix přiblížil hlavu těsně k ní, až ucítila na tváři jeho horký dech a potichu, aby ho nikdo neslyšel, se optal:

„Nestalo se vám nic, Karolíno?“

Než se užaslé děvče, které v něm poznalo svého zachránce z hor,  vzpamatovalo, k drakovi přiskočil zezadu rytíř Balvan a rozmáchl se mečem. Jeho první rána mířila naštěstí pro Firfixe mezi ostny na konci ocasu a neškodně se po nich svezla. Přesto ho úder zaštípal natolik, že se po útočníkovi nedůtklivě ohnal a Balvan z Hory se po protiúderu odporoučel mezi odpadky v rohu nádvoří.  Drak se pomalu otočil proti ležícímu rytíři a udělal krok vpřed. Dračí ocas se smýkal sem tam po trávníku při patě hradební zdi, až drny lítaly na všechny strany. Karolína se vyděšeně schoulila do kouta a když ji na rameno dopadla drsná ruka Rozdrbíny, která stála do té doby ve stínu jedné ze strážnic, ulekaně sebou trhla.

„Neohlížejte se, Karolíno,“ pošeptala jí stará žena do ucha, „a pomalu couvejte až za strážnici. Objevila jsem ve zdi malou branku, která není zamčená. Jen co se zas pustí do boje, utečte. V tom zmatku si vás nikdo nevšimne, za to vám ručím. A až se vzpamatují, jestli se vůbec vzpamatují, budete už daleko.“

„Ale co tatínek a Jakub!“ zaprotestovala potichu Karolína. „Přece je tu nenechám!“

„Nebojte se, nic se jim nestane!“ pokračovala stařena. „Pamatujte si, co jsem vám říkala! S oběma se setkáte, až budou volní, což nebude trvat tak dlouho. Teď ale hrozí největší nebezpečí vám, i když to zatím tak nevypadá. Musíte odsud co nejrychleji; vydejte se půlnočním směrem a až budete v mokřinách, pokuste se vyhledat pomoc Pána deště!“

Karolína pomalu ustupovala do stínu a ve chvíli, kdy houf Balvanových vojáků vrhal kopí po Firfixovi, prosmýkla se brankou, která za ní vzápětí zapadla. Už nemohla vidět, že se kopí v polovině dráhy z nepochopitelných důvodů zlomila a drakovi k nohám dopadly jen třísky. Běžela, jako by jí za patami hořelo podél hradební zdi směrem k rokli pod tvrzí a za pár vteřin se za ní zavřelo křoví, aniž si jejího útěku kdo všiml…

 

Firfix, připravený sežehnout plamenem letící kopí, překvapeně vydechl. Ani jedna z vržených zbraní k němu nedoletěla a vojáci se kvapně stahovali zpátky za ochranu nízké zídky.  Neměl ale příliš času na přemýšlení, protože Balvan z Hory k sobě přivolával celou posádku, kterou měl na tvrzi. Drak se opět podíval vzhůru ke věži, kde se v otvoru, který vznikl po kamenech vypadlých kolem zamřížovaného okénka, objevil Jakub. Firfix téměř bez rozběhu vzlétl. Vítr šířící se od jeho křídel shodil pár tašek ze střechy, ale to už letěl kolem Jakubova vězení.

„Skoč!“ zavolal ve chvíli, kdy nalétl tak těsně pod okno, že se pravým křídlem otíral o zeď věže.

Kuba zavřel oči a odrazil se. Přestože byl drak blízko, připadala mu chvíle, po kterou letěl vzduchem, nekonečná. Pak ucítil náraz a instinktivně se zachytil šupin na Firfixově hřbetě.

„A teď se pořádně drž,“ pootočil se na něj drak, ale ještě než Jakub stačil odpovědět, už mu proletěly kolem uší první šípy.

Na nádvoří stáli ve třech řadách sešikovaní ozbrojenci s připravenými luky a kopími a vedle nich Balvan z Hory nepříčetně křičel:

„Sestřelte je oba a hned!“

Šípy znovu zasvištěly. Cíl byl příliš veliký, než aby se dal minout. Většina střel sklouzla beze škody po dračích šupinách, dvě se ale Firfixovi zabodly ze strany do krku. Drak zasténal a při letu zakolísal, ale pak se střemhlav snesl dolů a zamířil přímo proti Balvanovým těžkooděncům na nádvoří. Balvan se už už chystal velet k dalšímu útoku… ale najednou se ze všech stran ozval válečný pokřik vladykových mužů, kteří s vidlemi, sekerami a kosami vyběhli z pozotvíraných dveří a vrhli se na své věznitele.

Jakub se vyklonil až k dlažbě, nad níž se ohromnou rychlostí řítil na dračím hřbetě, a vzápětí pevně sevřel rukojeť svého znovu zkamenělého meče, který od konce turnaje zůstal bez povšimnutí zabodnutý v zemi. A znovu ucítil v pažích sílu dračího ohně a jedním švihnutím tasil. Drak nabral výšku a obrátil se proti šípům, které na něj pršely z hradeb. Tentokrát nebyl zasažen a jeho plamen vnášel zkázu do řad nepřátel. Vojáci skákali z hradeb dolů, ale tam čelili hněvu vladykových mužů. Stržen bojem Jakub křičel jako ostatní a Balvanovi muži, svíraní téměř ze všech stran, se dali na ústup.

„Kde je ta baba s vladykovou dcerou?“ volal Balvan z Hory na Jedvu. „Než se stáhneme do přístavu, musíme ji vzít s sebou jako rukojmí!“

Jedva jen bezradně pokrčil rameny. Ve zmatku, který tu panoval, na ně všichni zapomněli, a  než stačil odpovědět, musel čelit nové výzvě. S pozdviženým mečem se přímo proti nim řítil vladyka Karel toužící po pomstě. Balvan odrazil jeho ránu a Karel zakolísal. Než mu několik jeho věrných pomohlo na nohy, Balvanovi muži pochopili svou šanci. Rameno na rameni, plec na pleci zaútočili proti nim a prorazili si cestu k bráně. Někteří z nich se stačili  zmocnit koní a Balvan, sedící opět na hnědákovi, zvolal:

„Za mnou! Do přístavu! Však my se vrátíme a to hnízdo vypálíme!“

Vprostřed svých prchajících houfů vyjel ven z brány a zamířil dolů do přístavu. Zatímco posádka tvrze jásala a vladyka Karel velel k pronásledování, Firfix vedený Jakubem přelétl hradby a jako smršť dohnal hnědáka, na němž v čele svých mužů prchal Balvan z Hory. Mládenec se za letu postavil drakovi mezi křídla a s pozdviženým mečem se chystal ke skoku. Ještě než se ale stačil odrazit, napnul Jedva luk a palčivá střela se Firfixovi zabodla pod levé křídlo. Zraněný drak se zapotácel a zařval bolestí, až někteří z bojujících odhodili zbraně a v hrůze si dlaněmi zakryli uši. Mládenec se smekl po hladkých dračích šupinách a málem se zřítil na zem. Zraněný Firfix s šípem vězícím hluboko v ráně letěl nízko nad zemí směrem k horám a Jakub se jen bezmocně držel jeho šíje. Aniž stačil znovu zkřížit zbraně s Balvanem z Hory a zasloužit si Karolínu v boji, byl unášen pryč od ní neznámo kam…

 
© www.hicsuntdracones.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma