Login:
Heslo:
 
Hic Sunt Dracones - Petr Procházka
Hledat
Navigace: Hic Sunt Dracones > Trilogie Hic sunt dracones

Dračí fantasy trilogie „Hic sunt dracones“

Za okny byla tma a Ondra čekal na pohádku.

Venku pršelo, déšť vytrvale bubnoval na parapet a stékal po skle.

Tehdy se v jeskyni vysoko v horách nad Kamenicí vylíhlo dráče. Místo aby se hřálo v bezpečí u mámy, byl první bytostí, kterou potkalo, nešťastně zamilovaný pasáček Jakub.

Ondra využil odmlky a strčil do klimbajícího vypravěče: „Tati, a jak se ten drak vlastně jmenoval?“

„Firfix,“ plácl jsem napůl ze spaní a vyprávěl dál.

Vyprávění pak pokračovalo večer co večer skoro rok. A jak příběh narůstal a stával se spletitějším, bylo zapotřebí začít s poznámkami – jinak bych byl příští večer každou chvíli přerušován dotčeným: „Ale takhle to přece nebylo!“

Těch poznámek bylo nakonec skoro půl bloku. Přepisoval jsem je do počítače a zároveň se zájmem studoval knížky o dracích, mytologii a nejrůznější bestiáře; bylo to zajímavé a inspirativní čtení!

Po čase – když už se pohádek začala dožadovat i dorůstající dvojčata – otevřel jsem zasutý soubor s poznámkami a začal psát. Jakmile kapitola držela alespoň trochu pohromadě, šup s ní před dychtivé a náramně kritické posluchače.

Krajina, v níž se příběh odehrával, se podobá krajinám našich dovolených; horám v Kalábrii a Abruzzu, voní kořením divoce rostoucím na řeckých ostrovech, šumí v ní příboj věčně narážející na pobřeží a je střapatá koberci vřesu, jako ty nejkrásnější slatě na Modravě…  Zároveň je to ale svět, v jehož hlubinách se mezi modře zářícími píšťalami krápníků pohybují tvorové daleko starší a tajemnější, než jsme my sami… a díky nim se za příběhem začala pozvolna vynořovat historie ještě dávnější a spletitější.

Historie, jejíž počátek sahá až ke kořenům světa.

A tak v době, kdy jsem pod vedením zkušené editorky škrtal, do nekonečna přepisoval a chystal Firfixe k vydání v Knižním klubu, vznikalo už po sobotních nocích pokračování a po něm pak ještě jedno. Ale teprve když byl Zlopoustevník Šáchor dopsaný, teprve když jsem udělal za posledním slovem závěrečné kapitoly Úrobora tečku, všiml jsem si nápisu, který se na mapě na předsádce knížky vznášel nad plovoucím ostrovem, kudy se vstupovalo do Drakonie – Hic sunt dracones

 
© www.hicsuntdracones.cz - vytvořte si také své webové stránky